Před nekolika mesíci vyšel v magazínu Taneční Zóna článek o Sangitě a Bollynatyamu. Mimo jiné taky obsahoval taky velmi dobrý částečný překlad její knížky o bollywoodském tanci , který je v čechách čím dál tím populárnější. Tady je pár výňatků:
"Pod
slovem Bollywood si dnes již téměř každý něco představí. Co však činí Bollywood
Bollywoodem? Jak ho poznáme? Když se na tuto otázku ptám Sangity Shresthové,
tanečnice a choreografky, odpovídá: “Bollywood,
to jsou emoce. Je to jen část indické kinematografie. Bollywoodský film má ale
všechno. U něj si zapláčeš, zasměješ se. Má to být barevný, pozlátkový snový
film, jehož příběh se sestává z několika menších příběhů. Tématem je často
životní příběh hlavního hrdiny. Hlavní jeho charakteristikou je ale zapojení
písně a tance."
"Proč se tedy tanec stal tak
zásadní složkou bollywoodské kinematografie? „Pro mě osobně není ani tak zajímavá otázka, proč využívá bollywoodská
kinematografie tanec, jako to, proč zmizel tanec z filmů hollywoodských,“
říká Sangita, když uvádí jako jeden z inspiračních zdrojů Bollywoodu právě
hollywoodský muzikál."
""Jednou z typických tanečních scén
v bollywoodském filmu může být ta, kdy je manželský pár na svatbě, manželé
jsou šťastní. Poté spolu tančí a v další scéně mají již potomka. Sexuální
scény v indických filmech nenajdete, ale ani nejsou potřeba. Tanec je tak
jasně vnímaná metafora, že divákova fantazie běží sama. Dnes je již
v indických filmech dovoleno líbání, ale stále je ještě vidět, že ani
herci to nemají rádi. Působí přitom velmi strnule. A musím říci, že ani já jako
divák intimní scény v indických filmech ráda nemám,“ přiznává Sangita."
"V Čechách začal být
fenomén Bollywood vnímán až v souvislosti s festivalem bollywoodského
filmu, jehož první ročník proběhl v Praze v roce 2003. „V té době se v Čechách o Bollywoodu mnoho
nevědělo. Já sama jsem začínala učit, Ivana Hessová učila klasiku. Při sedmém
ročníku festivalu jsem si uvědomila, jak moc povědomí o Bollywoodu
v Čechách vzrostlo. V souvislosti s jeho znalostí stoupal i zájem o
taneční lekce a množství amatérských souborů bollywoodského tance,“ vypráví
Sangita. I u nás, stejně tak jako v jiných evropských zemích, zaujal
Bollywood ženy svou eklektičností, pestrostí, technickou jednoduchostí i
fyzickou náročností. Klasický indický tanec je velmi náročný na techniku i na
rychlost. Důraz je kladen i na vyprávění příběhu tancem. Bollywoodský tanec je
oproti tomu zaměřen na rychlou radost z tance a fyzický výkon. Poskytuje
možnost tančit velkému množství nadšených žen, které mají vztah k Orientu,
ale Kathak by se například nikdy nenaučily."
Hlavním zdrojem pro tento článek byla kniha Sangity Shresthové Is It All About Hips?
Článek vyšel v Taneční Zóně.
No comments:
Post a Comment